Začátek ? Infarktový. Běloruský Čabarok měl dorazit včera, podle posledního telefonátu přijedou v devět hodin dnes. Je půl desáté a soubor nikde. Zazvonění telefonu a oznámení, že nezvládnou přijet dříve jak o půl druhé. Nakonec se o půl třetí podaří a máme prvního zahraničního hosta. Druhý, slovenský Matičiarik přijíždí bez problémů na čas a děti se rozjíždějí do rodin. Třetího vzdáleného hosta - španělský Tierras Propias potkává smůla. Kdesi uprostřed Německa jejich autobus zkolabuje a oprava si dle telefonátu ve španělské angličtině vyžádá deset hodin. Tedy dnešní den už rozhodně nestihnou. Kolem půl desáté večer se dozvídáme, že už vyrazili a budeme je čekat okolo pondělní sedmé hodiny ranní. Pokud vše dobře dopadne, stihnou i přijetí u primátora, které je plánované na desátou hodinu.

My ostatní jsme zatím zvládli zahajovací večer. Pravda, i ten začal o něco později, to proto, že muzikantům a vedoucím Čabaroku se zalíbilo v jednom supermarketu. Ale nepatrné zpoždění jsme dohnali větším temperamentem při vzájemném představování souborů. Mezitím co jsme s vedoucími probírali celotýdenní program, začali dětští účastníci festival TRADICE hudbou zcela netradiční, velmi rytmickou a velmi hlasitou. Leč rozuměli si všichni a bavili se. Po hodině křepčení bylo už na některých dětech vidět namáhavé dlouhé cestování a rády přijaly nabídky hostitelských rodin na cestu do postelí. Ve 21 hodin jsme celou zábavu ukončili a odebrali se za svými povinnostmi. Vedoucí tvořit program na zítřek, děti do hajan a já psát tyhle řádky. První den byl tedy rušný, ale dvě třetiny zahraničních účastníkůjiž tady máme a tak můžeme jít docela klidně spát.

Ještě před tím vás však pozvu na pondělní program. Od 15 hodin dá-li nám nebe, proběhne na Pernštýnském náměstí zahajovací program "Roztančené náměstí", který se koná v rámci Městského festivalu Pardubice.

Je pondělí ráno a pro soubory je připravena prohlídka Pardubic z výšky. Tedy konkrétně z ochozu Zelené brány, která je dominantou staré části města. Současně s ní si děti prohlédnou kostel sv. Bartoloměje a pak se již scházejí na "přijetí" u primátora města. Má začít v deset hodin. Když uvážíte, že Španělé dorazili do Pardubic zhruba v 9.20, je obdivuhodné, že po třech nocích strávených v autobuse jsou tak čerství a stíhají dorazit na radnici právě včas. Je skvělé, že dorazila i děcka z chrudimských Kuřátek za doprovodu Radky Ehrenbergové a Stáni Sejkorové. Za ústeckoorličáky dorazil Petr Baláž bohužel bez dětí, které je stále náročnější uvolňovat na množství souborových akcí. Odsouhlasili jsme si průběh festivalových dnů v obou městech a znovu jsem si potvrdil, že jejich přístup je naprosto profesionální. Věřím, že jej ocení i všichni zahraniční účastníci. Po zdravicích panu primátorovi se jdeme podívat na zámek a pak už rychle na oběd a příprava na vystoupení.

"Roztančené náměstí" je úvodní pořad festivalu. Má se konat na Pernštýnském náměstí pod širým nebem. Když se ráno o půl šesté probouzím a jedu do práce, prší, prší a prší. Naštěstí se ale nebíčko umoudří a během téměř tříhodinového programu nespadne ani kapka. Návštěvnost je příznivá, a soubory potěšily přibližně šest set diváků. Z čeho vychází odhad ? Z toho, že po první třetině pořadu rozdáváme 250 kusů Pardubických novin (je to součást smlouvy o mediálním partnerství s Deníky Bohemia), po kterých se doslova jen zaprášilo. Na soubory se často usmálo sluníčko a podle potlesku se líbily všechny. Zazněly kastaněty, chorovody, slovenská kola, všemožně jsme si hráli... Při přestavbách mikrofonů byli diváci seznámeni s dalším programem festivalu a spolupořádajícími institucemi. Původně plánovaná dvou a půl hodina se protáhla téměř o dalších třicet minut, ale diváci vydrželi a to bylo hlavní. Pět souborů vykouzlilo neunavující program, který byl pozvánkou k pátečnímu galapředstavení na jevišti Domu kultury Paramo. Věříme, že se podaří zaplnit sál, vždyť příjmy ze vstupného jsou důležitou příjmovou položkou rozpočtu. Většinu nákladů však nesou hostitelské soubory a jim patří největší dík.

Pozvánka na zítřek ? Dopolední představení pro školy je úplně vyprodáno a tak jediná šance vidět zahraniční soubory v Chrudimi bude od 19 hodin v divadle K. Pippicha.

Festival opouští na krátko Pardubice a přesouvá se do Chrudimi. Ke cti Chrudimské besedě a zejména hostitelským Kuřátkům budiž přidáno, že se uspořádánífestivalu zhostili velice dobře a ve velmi krátkém čase. Ráno jsou všechny soubory nedočkavé zkoušek na jevišti v divadle. Radku Ehrenbergovou nechávám na pospas osudu, protože ač jsem si původně myslel, že se přijedu na chviličku podívat dopoledne, pracovní povinnosti velí zůstat v zaměstnání. S nezáviděníhodnou rolí konferanciérky, která se o této skutečnosti dozvěděla doslova deset minut před začátkem, se vyrovnala dle účastníků dobře, divadlo bylo nabité dětmi, že se i židle musely přidávat, potlesk byl veliký a zasloužený. Oběd a následné přijetí panem starostou Chrudimi zkomplikovali trochu Španělé svým pohodovým hodinovým obědem, ale vše se stihlo. I návštěva Muzea loutek, které je široko daleko vyhlášené. Děti si pohrály v tamním minidivadélku, navečeřely a chystaly na večerní představení.

Večerním překvapením byl příjezd pardubického primátora. Jak slíbil všem dětem při včerejším přijetí, udělal si čas a zavítal do Chrudimi. Je to o to vzácnější, že v rámci probíhajícího pardubického městského festivalu má mnoho společenských povinností. Trošku zamrzelo, že z řad chrudimských radních nepřišel nikdo. Pravdou je, že festival se rodil velmi rychle a že jsme mohli pozvání oficiálních hostů věnovat více pozornosti, ale na druhou stranu o jeho konání věděli v Chrudimské besedě měsíc dopředu. Diváků bylo na večerním pořadu poskrovnu, ale taková je už zkušenost. I v tomto směru fungují tradice. Ti co byli letos, řeknou dalším, že to (snad ?) stálo za vidění a ti přijdou příští rok. A věříme, že festival najde své příznivce. Soubory se opět líbily a předání závěrečných dárků od pozorných hostitelů - Kuřátek bylo okořeněno jednou zvláštností. Clapec, který přišel převzít za Matičiarik dárek se jmenuje stejně jako hostitelský soubor.

Co nás čeká zítra ? Obdobný program jako v Chrudimi bude v Ústí n. Orlicí. S tím rozdílem, že divadlo se jmenuje Roškotovo.

Čtvrtý festivalový den je připraven v Ústí nad Orlicí. Ranní cesta autobusů do šedesát kilometrů vzdáleného města trvá delší dobu a když všichni dorazí na místo, vzniká tlačenice nejen na jevišti. Roškotovo divadlo je donuceno pozřít i ve svých přípravných prostorách najednou na 180 účinkujících s bohatou krojovou výbavou a je to pořádné sousto. Ale podaří se. Díky pozdějšímu příchodu jedné ze škol se posouvá začátek představení o čtvrthodinku. Zahajuje malá Jitřnka a hned od počátku se zdá, že dětské publikum je zatím nejvnímavější. To se potvrzuje u všech souborů. Líbí se běloruský "Gusačok" i "Križačok", slovenské "Neoženim sa ja ešte", španělská "Espadaňa" i Dolnočermenské "Čarodějnice". Jsme rádi, že děti vydrží prodloužení programu o téměř půl hodiny, každý z hostů festivalu se chce předvést v co nejlepším světle. Přestože děti z Matičiariku a Čabaroku jsou z náročného festivalového programu unavené, na jevišti to ve výkonech není ani trochu znát. Přesto se domlouváme, že po večerním vystoupení se rychle sbalí a odjedou do Pardubic.

Cesta na oběd i z něj je kořeněna slovenskými skandováním říkanek a provádění tanečních variací přímo na ulici. Potkáváme skupinku chlapců, kteří patří evidentně do kategorie vyznavačů skateboardu, ovšem překvapí tím, že se hlásí k tomu, že byli na představení a že se jim líbilo. Malé zahřátí u srdce, že ten obrovský kus práce, za který v Ústí zaslouží poděkování zejména Petr Baláž a manželé Rybovi, nachází odezvu a je k něčemu. Po krátkém rozchodu, během kterého absolvují vedoucí přijetí na radnici vznikne na náměstí improvizované španělsko-slovenské vystoupení a roztočená kola a krásný zpěv láká procházející ke krátkému pohledu a také k otázce "Co že se to tady děje ?" Ochotně zveme na večerní představení, kde budou všichni v krojích. Na radnici nás přijímají dva páni místostarostové. Po krátkém úvodu o historii města, ale také o jeho současnosti spojené s mnohými zajímavými akcemi, přichází na řadu představení jednotlivých souborů. Slovenčině iruštině rozumíme, španělština je přes angličtinu převedena do naší rodné mluvy. Přdání dárků, společné fotografování a zejména příslib ze strany radnice o podpoře festivalu i v dalších ročnících. Páni radní přidávají i nabídku hostitelskému souboru Jaro na reprezentování města v Německu a s těmito dobrými zprávami se loučíme s příjemnými lidmi i prostředím radnice.

Co nás čeká zítra ? Účinkující mají na programu výlet do Prahy a diváci se mohou připravovat na závěrečný galakoncert v Pardubicích.

[Editace článku: Aleš Mokren] Přehled návštěvnosti