Na jedno porco (to só asi tře pleche) mosiš smichat pul kila hladké móke ze sténó dávkó móčkovyho cokro, předáš taliř nasekanéch vlašskéch ořechu (čém vic, tém lepši, to dá rozum), prášek na pečeni a štere véca, co ti snesle ráno sliepke. Jak to pořádně zamicháš a zpracoješ, mosi to bet tak akorat hosty, abe se to dalo rozvalet na vále. Ten mosi bet řádně pomóčené, jináč se ti to slepi všecko dohromade.

Válečkem těsto rozváliš na tlóšťko pul centimetra, potom ho dáš na vemaštěné a pomóčené plech. Než to strčiš do tróbe, potřeš to po vrcho rozšlehanym vécem. Pak čekáš a dófáš, že to tentokrát nespáliš. Je to rychly, za deset až patnást minot vetahneš dozlatova opečenó bochto. Mosiš jo krájet hneď tepló, jináč po patnásti minotách ztvrdne a je nedobetná. Néjlepši tvar só obdelničke pět krát jeden centimetr. Pro zlepšeni chotě doporočojó stařeček předat do těsta trocho rumo. Hotové vérobek možeš pocágat čokoládovó polevó, tém nic nepokaziš.

Za deň te suchare změknó a možó jich jest take stařenka. Za tédeň zase ztvrdnó, a to jož natrvalo. To se jim pak říká protézáke. Ale só furt dobry a dež bes na ně zapoměl, tož tě vedržijó aji dva měsice. A dež be tě vadilo, že majó ztvrdnót, strčiš jich do sáčka z igelito a zustanó měky. "Jak to jednó ochotnáš, tak temo propadneš a seš ztracené", řikale stařeček, dež mě ten recept dávale. A měle pravdo.

[Editace článku: Aleš Mokren] Přehled návštěvnosti