Ahoj, Vili a všichni čtenáři návštěvníci stránek www.folklor.cz. Posíláme další
informace. Píšeme ve 23:30 japonského času ve stížených podmínkách, a proto jen stručně.
Foto zatím nemáme k dispozici. Pokusíme se!!! Čenda Komárek



Tak to je úryvek z druhé zprávy, kterou mi Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠD Brno
zaslal. Čtete dobře - druhé zprávy. Bohužel, první reportáž se mi v e-mailové poště
neobjevila vůbec. Vždycky jsem si myslel. že Japonsko a elektronika jsou téměř synonyma.
Vzpomenu-li si ale na úplně první pokus šéfa uměleckého provozu Čendy Komárka navázat se
mnou přes internet kontakt, to bylo bezprostředně po příletu do Tokia (zpráva o příletu
byla totiž zavirovaná W32.Badtransem.B, s nímž jsem raději odmítl laškovat a do počítače
jsem si jej pro jistotu nepustil), a potom na - kdesi v éteru ztracenou - reportáž z
prvního týdne zájezdu, musím konstatovat, že je Japonsko buď tak daleko, že i internet
má problémy, anebo jim to v Japonsku "nefachá" o moc lépe, než někdy u nás.
Ale podívejme se na to, jak sedmitýdenní zájezd Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ v
Japonsku probíhá.



15. února 2002

Přejezd z Nagoje do Ise (na hlavním japonském ostrově Honšú) měřil cca 180 km. Cestou
soubor navštívil poutní místo Jiengu a obdivoval starou japonskou architekturu a umění
japonských písařů. Večer se ubytoval v rodinách a naskytla se mu tak nečekaná možnost
setkat se s každodenním životem obyvatel Ise a japonským způsobem bydlení. Bylo to opravdu
velice zajímavé a nevšední.



16. února 2002

Dopolední program pokračoval v kruhu hostujících rodin. Zatímco někteří měli vzácnou
příležitost obléci se do tradičního japonského obřadního kimona, jiní navštívili místní
Akvacentrum. Po obědě ve 14:00 hod. vedl soubor taneční seminář pro místní příznivce
českých tanců. Na programu byl jeden z nejnáročnějších českých tanců, a to Mateník.
Večer v 18:00 hod. se soubor představil čtyřem stovkám diváků koncertem typu "B"
(100 minut směsi českých, moravských i slovenských písní a tanců) v sále Ši Kanko Bunka
Kaikan (kapacita 700 míst) v blízkém městě Mie.



17. února 2002

Poněkud delší přejezd z Ise do Kóbe (blízko Ósaky) - rovných 350 km soubor zvládl
bez problémů. Hned odpoledne v 15:00 hod. na něj čekal koncert typu "A" (100 minut směsi
českých a moravských písní a tanců), a to v překrásném sále Itami-Ši Music Hall s kapacitou
1000 diváku. Škoda jen, že vzhledem k časné odpolední hodině přišlo jen 450 diváků, kteří
se pak v tak velkém sále tak trochu ztráceli.



18. února 2002

Tentokrát ONDRÁŠ musel absolvovat jen dvousetkilometrový přejezd z Kóbe do Kóči na
ostrově Šikoku. Cestu zpestřila zastávka na jednom z mnoha japonských ostrůvků, vyhlášeném
jako slavné poutní místo. Jmenuje se Izanagy a legendy tvrdí, že právě na něm vznikla
japonská civilizace a odtud se začala šířit na ostatní japonské ostrovy. Doposud na ostrůvku
žijí mniši, kteří píší nejkrásnější japonské pohádky.

Druhá zastávka patřila ostrůvku Naruto. Vyhlídková věž poskytuje překrásný výhled na
širé moře, jehož zvláštností jsou neobvykle silné mořské proudy s nesčetnými vodními víry
kolem celého ostrova. Večer se konečně soubor mohl ubytovat, tentokrát ovšem až příliš
"sportovně".



19. února 2002

V 11:00 hod. čekal soubor další seminář, na kterém byly vyučovány tance Luhačovického
zálesí. V 18:30 hod. následoval koncert "A" ve městě Kagawa Takamtsu pro pouhých 200 diváků,
přestože sál by jich pojal celou tisícovku! Přejezd více na jih však souborákům přinesl alespoň příjemnější počasí!



20. února 2002

Den, který se velmi vydařil. Ve 14:00 hod. se ONDRÁŠ předvedl přecpanému
šestisetmístnému sálu Kenritsu Bijutukan Hall v Kóči koncertem typu "B". A večer v 19:00
hod. jej čekal společný večer se zdejší taneční skupinou, jejímiž členkami jsou pouze ženy
středního a staršího věku. Nejstarší z nich bylo 85 let! Ženy předvedly nejenom tradiční
japonské tance, ale také Starodávný z Valašska, který je před rokem či dvěma naučili známí
čeští etnochoreografové a tanečníci manželé Eva a Radek Rejškovi a Jitka Bonušová. Členové
souboru ONDRÁŠ se pak na oplátku naučili japonský tanec Naruko.



21. února 2002

Z ostrova Šikoku se ONDRÁŠ vrátil zpět na Honšú. Čekalo na něj tragicky proslulé město
Hirošima. Necelých 250 km dlouhá cesta trvala celý den! V 18:30 se Ondrášovci zúčastnili
přivítacího večírku s místní, tentokrát mladou taneční skupinou. V pokojích hotelu, v němž
byl soubor ubytován, si členové mohli vyzkoušet spaní na japonských rohožích "tatami".



22. února 2002

Návštěva Parku míru a muzea, věnovaného památce útoku na Hirošimu, zanechala v každém
nesmazatelný dojem. Jinak však město překvapilo nejen krásným slunečným počasím, ale také
rozlehlými parky, což je pro japonská "betonová" města velmi neobvyklé. Zato večer byl
zklamáním. Na koncert do sálu Astel Plaza Hirošima s kapacitou 600 diváků zavítalo pouze
80 návštěvníků! Ale na druhé straně se zase soubor v Hirošimě po dlouhé době alespoň trochu
evropsky najedl, neboť stravování bylo zabezpečeno ve francouzské restauraci.



A celkové dojmy? Přenechme opět slovo Čendovi Komárkovi:
Přejezdy japonským autobusem jsou časově velmi náročné. Ani ne tak na počet kilometrů,
jako na čas. A tak plánované volné dny se rozplývají při přesunech z města do města. Nároky
na nás kladou i celkově jiné klimatické podmínky, jakož i všude přítomná klimatizace.
Objevujeme odlišnou mentalitu Japonců a jejich jiný životní styl. Máme za sebou třináct
vystoupení a za chvíli zlomíme polovičku. A ani byste nevěřili, jak se všichni těšíme na
VEPŘO, KNEDLO, ZELO!!!
Zájezd ale pokračuje dál a mně se podařilo získat další zprávy.
Dnes jež sobota 2. března 2002. Naše cesta se doposud ubírala na jih. Právě jsme
v nejjižnějším japonském městě Kagošimě na ostrově Kjúšú. Odtud už se budeme vracet zpět
na sever, směrem k Tokiu. Ale i když jsme teď v Kagošimě, posíláme všem návštěvníkům
stránek www.folklor.cz co nejsrdečnější pozdrav z Prahy! Čtěte dál a pochopíte!!! Čenda
Komárek.




První japonský poločas má Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ Brno za sebou. Přibližme si
další týden, který následoval po odjezdu z Hirošimy do sportovního centra Munakata. Po
dvou stech padesáti kilometrech přesunu čekal soubor v sobotu 23. února odpoledne taneční
seminář s výukou mateníků, a hlavně po dlouhé době také úplně volný večer.




24. a 25. února 2002

Přejezd do Fukuoky na ostrově Kjúšú zvládl soubor bez problémů. Jednak šlo jen o
120 km, ale všichni byli po večerním odpočinku čerství. Díky tomu se vydařil i koncert
typu "A" (český a moravský folklor) v hale Yulix-Fukuoka. Škoda jen, že se pětistovka
diváků v sále s 1200 sedadly tak trochu ztrácelo.Po koncertu byli členové souboru ubytováni
v místních rodinách. Druhý den bylo volno. Každý jej trávil ve společnosti hostujících
rodin. Pobyt v tomto přímořském městě byl velmi příjemný, hostitelé byli velmi milí, a tak
byla s jásotem přivítána informace organizátorů, že při zpáteční cestě na sever se bude
nocovat ve stejném městě a stejných rodinách.



26. února 2002

Dalších 250 km jižním směrem dovedlo soubor do krásného lázeňského města Oita.
Odpoledne si je stačili souboráci prohlédnout a v podvečer se uskutečnil koncert typu
"A" v Otono Izumi Hall. Zdá se, že situace v Japonsku se stále opakuje. Zejména v halách
nad tisíc diváků se nevystupuje nejlépe, přestože i tentokrát se na nás přišly podívat
čtyři stovky lidí. Jinak - jak v Česku, tak i v Japonsku je v lázních draho, a tak
organizátoři souboru k přespání vybrali studentskou ubytovnu.



27. února až 2. března 2002

Ve středu 27. února ráno se soubor vydal na čtyřsetkilometrovou cestu na nejjižnější
cíp Japonska, do města Kagošima. Cestou uskutečnil ve městě Kumamoto v hale Kenritsu Gekio
koncert typu "B" (100 min. českého, moravského i slovenského folkloru). Sál pro 1300 diváků
byl opět naplněn jen ze třetiny. Do Kagošimy se členové souboru velice těšili. Čekal tady
na ně totiž po dlouhé době pobyt delší než jeden den. Celé tři noci se spalo v luxusním
hotelu Kirishima na předměstí Kagošimy. A co víc. Ve čtvrtek měl soubor volný den, a tak
vyrazil na posvátné šintoistické místo Kirišima (podle něj se jmenoval hotel). Odtud
Ondrášovci podnikli poněkud dobrodružnou cestu na jednu ze čtyř nejvyšších japonských
činných sopek Sakurahimu (1117 m n. m.), která tvoří jeden z mnoha japonských ostrůvků
vulkanického původu. Odvážlivci vystoupali až k vyhlídkové věži ve výšce 373 m n. m.,
odkud má být nejkrásnější výhled na doutnající sopku, avšak počasí jim příliš nepřálo.
Ale procházet se po ztuhlé lávě, to byl pro všechny docela silný zážitek! Na pátek 1. března
se těšila především mužská část souboru. Vystoupení toho dne totiž byla určena návštěvníkům
českých hospod a pivovaru v Kagošimě. Tento ucelený komplex obchůdků s českým sklem a
bižuterií, dvou hospod a pivovaru je vystavěn ve stylu českého baroka. Rozlehlá
"jihočeská" stavení skrývají vedle obchůdků, hospod a pivovaru také hospodářské budovy,
kde se chovají slepice, prasata a kozy. V českém komplexu seženete i český ovocný čaj,
čokoládu studentská pečeť nebo víno z Velkých Pavlovic. Stesk po domově jako by na chvíli
ustoupil. Pomohlo tomu povídání s českým kuchařem a s půvabnými a usměvavými českými
servírkami, ale hodně též "typicky" české menu (jen tak trochu přizpůsobené japonským
chutím). Dostali jsme česnečku, kuřecí řízek na třešních, špagety s houbami a špenátem,
chobotnicový salát a perník. Dobré pivo teklo proudem. Nu a japonští hosté byli spokojeni,
že jim hrála nefalšovaná moravská cimbálovka. To zázračné místo v Kagošimě, kde celý
soubor tak pookřál a aspoň na chvíli se cítil zase jako doma, se jmenuje "Praha".
S Kagošimou se soubor rozloučil v sobotu odpoledne koncertem česko-moravského folkloru.
Sál v Bunka Hall pro devět set lidí se naplnil opět jen z jedné třetiny. V Česku jsou
zkrátka sály hůře technicky vybavené a menší, ale pro lidovou píseň a tanec i kontakt
s divákem poskytují mnohem více intimity!



Hned po koncertě už opravdu vyrážíme zpátky na sever. Polovinu tedy máme za sebou.
Před sebou 300 km za rodinami do Fukuoky, a pak už můžeme začít "stříhat metr".

[Editace článku: Aleš Mokren] Přehled návštěvnosti