Zatím jednoznačně největší zahraniční projekt Vojenského uměleckého souboru Ondráš,
který se možná řadí i k největším projektům "exportu" našeho folkloru do zahraničí
v novodobé historii, je sedmitýdenní turné po Japonsku, kam 40 členů souboru odletělo
4. února 2002. Jen pár dní před odletem se mi podařilo získat exkluzivní rozhovor
se dvěma účastníky zájezdu - šéfem uměleckého provozu Čestmírem Komárkem a Mgr. Blankou Jakubčíkovou, která má v souboru na starosti mj. styk s veřejností.



Poslední týdny a měsíce trávil váš soubor přípravami na sedmitýdenní umělecké turné,
a to až do země vycházejícího slunce - do Japonska. Jak jste jako vojenské těleso získali
takovou nezvyklou příležitost? A co vás nejvíc ovlivnilo při definitivním rozhodování
podobný zájezd podniknout?


Před třemi roky se na nás obrátil jménem jedné známé slovenské umělecké agentury,
která se významně orientuje právě na spolupráci s Japonskem, pan Ervín Varga, renomovaný
etnochoreograf a tanečník. Náš soubor dobře zná a také s ním spolupracuje. Zajímalo ho,
zda bychom akceptovali dvouměsíční umělecké turné po Japonsku, ovšem upozornil nás, že ve
výběru jsou ještě další dva kolektivy. Na podzim 1999 umělecká rada Ondráše rozhodla, že
"do toho půjdeme". Ještě téhož roku proběhlo první jednání se zástupcem tokijské
společnosti Folklor Report a hned na to jsme zahájily dvouletou náročnou přípravu tohoto
zájezdu. Zástupci Folklor Reportu nás pravidelně jednou za 4 až 6 měsíců navštěvovali,
nečekaně přijížděli na některá naše vystoupení, z nichž pořizovali videodokumentaci,
kterou v Japonsku vyhodnocovali. Nakonec na základě našich výsledků nás společnost Folklor
Report oslovila oficiálně a pozvala nás na tento pro nás tak významný zahraniční zájezd.
A proč jsme pozvání akceptovali? No přece proto, že do tak atraktivní země, jakou Japonsko
nesporně je, se hned tak někdo nepodívá, natož s uměleckým tělesem!



Jak se příprava v životě souboru odrážela z hlediska organizačního a co jste
připravili pro japonské publikum po stránce umělecké? Liší se vůbec dramaturgie vašich
koncertů pro naše a zahraniční publikum?

Náročnost přípravy se nemohla do souborového života nepromítnout. Zejména v posledním
půlroce jsme v souboru pracovali systémem dvou skupin A a B, a to jak v taneční, tak
hudební složce. "Áčko" tvořila sestava pro Japonsko, tedy čtrnáct tanečních párů a devět
hudebníků, "béčko" zbytek tanečníků a muzikantů plus nováčci. Dramaturgii zájezdového
programu od počátku ovlivňovali Japonci sami. Na jejich přání jsme připravili dva typy
programů. Program A je sestaven pouze z tanečních a hudebních čísel z Čech a Moravy a jedná
se o dva padesátiminutové bloky oddělené dvacetiminutovou přestávkou. Stejně dlouhý je i
program B, v něm jsme však k českému a moravskému folkloru přidali i nejúspěšnější čísla
z našeho slovenského repertoáru, který stále udržujeme z našeho "jánošíkovského" období.
Pro zahraničního diváka se do našich koncertů snažíme vždy zařazovat především taková čísla,
která jsou nejen pestrá a humorná, ale vykazují, alespoň částečně, i nějakou srozumitelnou
a sdělnou dějovou linku. To už je naše zkušenost. Nakonec i Japonci nám svým výběrem tuto
trojkombinaci "pestrost - humor - děj" potvrdili.



Ve vašem souboru dochází k pravidelné obměně interpretů, spojené s omezenou dobou
výkonu základní vojenské služby v Ondráši. V loňském roce ale došlo k významným změnám
také ve stálém stavu - odešel například letitý šéf Orchestru lidových nástrojů Ondráše
Karel Martiš, na funkci náčelníka souboru nastoupil místo plk. Jiřího Majkuse koncem roku
pplk. Mgr. Miloš Švorčík. Jak jste se před tak obrovským projektem, jakým cesta do
nejzazšího Orientu bezesporu je, s tolika změnami vypořádali?

Mimo jmenovaných členů stálého stavu odešlo z našeho souboru i mnoho řadových členů
taneční i hudební složky. Mezi vojáky v základní službě, kteří končili na podzim, bylo
množství vynikajících tanečníků a muzikantů. Všechny tyto "díry" jsme museli zalepit
novými členy, a v Japonsku musí dokonce vypomoci také někteří členové bývalí. Jako příklad
lze uvést Jiřího Machače, který bude v Japonsku primovat. U nás byl primášem v letech
1985 až 1987, tedy ve VSPT Jánošík V současné době je primášem a vedoucím Slovenského
folklorního souboru Šmykňa z Ostravy. Takže jak vidíte, pro japonské turné jsme kvůli
náhradě za Karla Martiše (který, ač svázán s Orchestrem lidových nástrojů Ondráš pupeční
šňůrou, se rozhodl k odchodu náhle a my jsme mu nechtěli bránit v jeho uměleckých ambicích)
museli jít poměrně daleko. Ale myslím, že i v budoucnu najdeme příležitost s ním umělecky
spoluprácovat. U plukovníka Jiřího Majkuse se jako u vojáka z povolání dal naopak odchod
dříve nebo později předpokládat. Pro soubor Ondráš udělal od roku 1993 mnoho dobrého a na
jeho nové funkci mu "držíme palce". Až čas ukáže, jak se se všemi změnami vypořádáme, ale
věříme všem novým členům vedení i souboru.



Sedm týdnů na zájezdu, to je dlouhá doba! Z toho se dá usuzovat, že budete vystupovat
na více místech. Prozradíte nám - kolik to vlastně bude koncertů a v kolika městech?
Přiblížíte nám trasu japonského putování? A víte už, jaký poměr bude tvořit počet dnů,
věnovaných vlastní umělecké produkci k počtu dní, určených k přejezdům, nu a konečně k
volným dnům, během nichž budou účastníci moci odpočívat, poznávat či objevovat.

Japonsko projedeme křížem krážem. Nejdéle, tj. šest dnů, pobudeme na ostrově Okinawa.
Celkem navštívíme sedmadvacet japonských měst, nebude mezi nimi chybět ani Tokio či
Hirošima. Z celkového počtu čtyřiceti šesti dní čistého pobytu v Japonsku budeme třicet
dní koncertovat a šestnáct dní má patřit volnu. I když přesný harmonogram dosud neznáme,
představuje to třicet vystoupení, která se budou konat ve velkých divadlech a sálech pro
tři tisíce a více diváků.



O japonském civilním publiku lze říci, že českou kulturu, tedy hudbu, tanec
a divadlo - to vše se přeci ve folkloru skrývá - přímo zbožňují. Není tedy pochyb, že
váš soubor si získá jejich srdce a přízeň. Ale Ondráš je vojenský soubor! Znamená to,
že se svými vystoupeními zavítáte i mezi japonské vojáky, na vojenské základny a do
výcvikových prostorů? Nemáte tak trochu strach, že voják japonské císařské armády, jistě
vysoce disciplinovaný a jinak chápající svoji roli (alespoň tak ho známe z válečné
literatury), se nebude schopen plně uvolnit, vnímat krásu něčeho tak vzdáleného a prostého,
jakým pro něj středoevropská tradiční lidová kultura jistě je?

Všechna vystoupení tohoto zájezdu se uskuteční v civilním prostředí, což vyplývá z toho,
že toto turné, jak jsme se zmiňovali na začátku, připravovaly civilní agentury. To ovšem
nevylučuje, že si lístky na některý z našich koncertů nezakoupí i někdo z příslušníků
japonských ozbrojených sil. V takovém případě ale jistě splyne s ostatním obecenstvem.



Našel se ve vašem souboru někdo, kdo si dal tu práci, aby se naučil alespoň několik
základních slov v japonštině? A vůbec, poučil někdo soubor o základních kulturních
rozdílech především v oblasti společenského styku a chování? A nezkusil váš orchestr
lidových nástrojů nastudovat alespoň jednu japonskou skladbu jako překvapení pro publikum?

Již nějakou dobu v našem souboru putuje několik kapesních česko-japonských slovníků.
Také o zvycích v chování Japonců nás informoval zástupce vysílající agentury, který je
současně vedoucím zájezdu. A co se týká nastudování nějaké japonské skladby, s Japonci je
to asi trochu jinak. Je tolik nepotěší, zahraje-li cizinec něco japonského. Oni jsou mnohem
více hladoví po tom, aby se sami naučili něco evropského. Zástupci Foklor Reportu nás proto
žádali, abychom připravili malou školu českého a moravského tance. A protože jsme pro
Japonsko nahráli i nové CD nazvané "The best for Japan 2002", budou si moci zájemci naši
hudbu pouštět a naučené tance opakovat i po našem odjezdu.



Jak je vaše turné po Japonsku propagováno? Teď myslím jednak tady u nás - v Armádě
České republiky, ve folklorním hnutí, ve sdělovacích prostředcích, ale zároveň i v Japonsku,
v jednotlivých městech, do nichž zavítáte.

Pokud jde o propagaci v samotném Japonsku, tak tu si japonská strana zajišťuje sama.
Zatím jsme viděli velmi kvalitní plakáty a letáky, ale tiskne se i bulletin o našem souboru.
U nás doma jsme informovali o tomto turné sdělovací prostředky, informace proběhla i na
www.army.cz. S konkrétní medializací však počítáme až po návratu, kdy budeme mít k dispozici
digitální záznamy, fotografie a doufám, že i spoustu krásných zážitků.



Dovolte mi teď ale zásadní otázku. Pokud bych ji nepoložil, čtenáři by se cítili
nespokojení a poněkud ošizení. Není žádným tajemstvím, že probíhající reforma ozbrojených
sil sleduje mj. jeden významný cíl - nalézt finanční úspory, rozpočtové prostředky věnovat
pouze na prvoplánové úkoly Armády ČR a omezit výdaje nemající k nim přímý vztah. Každý
soudný člověk si dokáže spočítat, že zabezpečit sedm týdnů pro čtyřicetičlenný soubor
na opačném konci světa by byl pro naši armádu nerozlousknutelný oříšek. Prozradíte nám,
jak je vaše cesta finančně zajištěna? Podílí se na vašem turné také japonská strana? A
našli jste zájemce sponzorovat vaši cestu i mezi našimi podniky?

Uvedené aspekty pochopitelně musíme respektovat, vždyť jsme vojenský soubor. Naštěstí
Armáda ČR nemusí hradit našemu souboru na tomto zájezdu nic. Ubytování, stravování
a kapesné finančně zajišťuje japonská strana. Letenky, letištní poplatky, zdravotní
připojištění a ATA karnet si hradí ze sedmdesáti procent jednotliví účastníci a zbývající
část nákladů nese za podpory sponzorů Folklorní sdružení Jánošík Brno.




Děkuji za rozhovor. Přeji celému souboru, aby na japonských ostrovech úspěšně reprezentoval
naši tradiční lidovou kulturu a samozřejmě Armádu České republiky, která jejímu uchování
věnuje takovou podporu. Nu a přeji vám také mnoho krásných zážitků. Jsem přesvědčen,
že zejména ty budou pro příznivce folkloru velice zajímavé. Věřím proto, že se budeme moci
těšit na rozsáhlejší materiál i s fotografiemi po vašem návratu.

[Editace článku: Aleš Mokren] Přehled návštěvnosti