logo
Aktuality ze světa folkloru, folklorní soubory, folklorní festivaly a akce,
folklorní CD, MC, publikace, zvyky a pranostiky, kuchařka...
Český rok

Novinky
Folklorní soubory I.
Folklorní soubory II.
Folklorní kalendář
Folklorní festivaly
Festival Tradice
Folklorní CD a MC
Folklorní fotogalerie
Folklor v éteru
Folklorní publikace
Folklorní kuchařka
Zvyky a pranostiky
Lidé ve folkloru
Folklorní oblasti
Slovensko
Archiv příspěvků
Krátké pozvánky

Kontakt
Pro registrované

K 55. výročí Prácheňského souboru

Dvěma slavnostními koncerty 21. a 23. října oslavil 55. výročí svého založení "Prácheňský soubor" ze Strakonic. Jeho bohatou historii jsem již připomněl u příležitosti posledního kulatého výročí (Folklor, roč. 11, č. 2/2000, s. 108-109), nezastupitelný význam souboru pro veškeré folklorní aktivity (nejen) v jižních Čechách přede mnou zhodnotila řada odborníků. V novém vzorném a reprezentativním almanachu se spoustou fotografií a přehledných tabulek strakoničtí bilancují uplynulé období a opravdu se mají čím pochlubit.

"Prácheňský soubor", jak ostatně dokázal i svým výročním koncertem, tvoří, má stále vysokou interpretační úroveň, čerpá z bohatých tradic svého kraje a úspěšně reprezentuje českou lidovou kulturu u nás i v cizině. Jeho umělecký vedoucí Josef Režný je z rodu těch vynikajících osobností našeho oboru, které v sobě spojují pečlivost badatele, nakažlivé nadšení talentovaného kumštýře a trpělivost i potřebnou razanci organizátora a neúnavného popularizátora české lidové hudby. Jeho rozměrem i obsahem úctyhodné celoživotní dílo z oblasti hudebního folkloru vydalo v roce 2004 strakonické Muzeum středního Pootaví pod názvem "Po stopách dudáků na Prácheňsku", vyšla i dlouho očekávaná monografie"5000 let s dudami" (Praha, Aula 2004).

Když jsem se po pěti letech vrátil ke svému textu o oslavách půlstoletí "Prácheňského souboru", uvědomil jsem si, že jej mohu s klidným svědomím znovu podepsat. Koncert byl opět neokázalým a příjemným setkáním vnímavých lidí na jevišti i v hledišti. Znovu jsem si připomněl, že vztah umělecké kvality a osobního či souborového vývoje je obecně velmi relativní. V individuální autorské tvorbě je často veškerá umělecká práce podřízena hledání nových cest a zajímavého výrazu. Také mnohé folklorní soubory, které inklinují k autorskému pojetí s výrazným interpretačním názorem, cítí potřebu stále jinak, nově a neotřele (což je svého druhu paradox!) oživovat folklorní materiál. Tedy "nově" a "zajímavě" znamená "krásně". Folklor se však ze své podstaty vzpírá skokovému vývoji. Jeho výrazným znakem jsou postupné "mikrozměny" ve variačním procesu v konkrétním dobovém a společenském kontextu. Právě ve Strakonicích si vždy znovu uvědomuji sílu a estetickou kvalitu tradice a účinnost v podstatě konzervativního přístupu k práci s lidovou hudbou, písní a tancem na scéně. Tentýž "Prácheňský soubor", za kterým v současné době jezdí posluchači a diváci jako za svou "jistotou" a který se v repertoáru obejde bez šokujících aktualizací a žánrových fúzí, však v jisté době působil také zcela opačně! V 50. letech spolu s pražskými "Vycpálkovci" a dalšími průkopnickými soubory spoluvytvářel úzus prezentace lidového umění na jevišti. Josef Režný tehdy také rekonstruoval a dotvářel nezaměnitelný zvuk jihočeské dudácké kapely ve velkém obsazení smyčců, klarinetů s několika dudáky. A konečně v 70. letech soubor spolupracoval např. s Alenou Skálovou, jednou z našich nejvýraznějších choreografek, na stylizované hudebně-taneční kompozici na téma konopické zábavy.

Posledně jmenované číslo se objevilo i na programu výročního koncertu. Obsazení se pochopitelně mnohokrát změnilo a rukopis Aleny Skálové vzal za své. Soubor číslo přizpůsobil svým možnostem a bez přímého autorského dohledu jej proměnil jemu vlastním a přirozeným způsobem. Zůstala vynikající hudba Josefa Režného a tanec zcela odpovídající stylu souboru. "Prácheňák" není "Chorea Bohemica" a to je jedna z jistot, kvůli které neztrácí publikum, stejně jako směr, který naznačila Alena Skálová, má svoje pokračovatele a příznivce.

Kromě "Konopické zábavy" byly do vzpomínkového programu zařazeny i části dalších kmenových čísel souboru, vesměs ve stylu hudebně-tanečních "obrázků" jihočeské lidové výroční a rodinné obřadnosti ("Masopust", "Strakonické posvícení", "Svatební obrázek" a "Májové pásmo"). Velký prostor měla vynikající dudácká kapela (výjimečně rozšířená např. o niněru a jiné nástroje), která hrála přesně a s chutí. Velkou předností "Prácheňského souboru" zůstává vynikající dívčí pěvecká skupina. S přehledem zvládá Režného náročné čtyřhlasé úpravy lidových písní i prostý jednohlas. Krásná mladistvá barva sboru se nejlépe uplatňuje při typických halekačkách. Působivý zpěv děvčat na setmělém jevišti s lucernami byl jednoznačně jedním z vrcholů večera. Úvodní slovo obstaral Josef Režný spolu se dvěma opravdu povedenými bábami - klevetnicemi.

Již v roce 1953 natočil režisér Ladislav Rychmann národopisný film "Hrály dudy", který dokumentuje sběratelskou činnost Josefa Režného a práci jeho souboru. V dalších letech se strakoničtí tanečníci, zpěváci a muzikanti podíleli na vzniku více než desítky filmů a televizních dokumentů. U příležitosti svého 55. výročí pokřtili zbrusu nový filmový opus s názvem"Prácheňský soubor Strakonice 2004", který je vedle klasické VHS kazety zaznamenán i na digitálním nosiči DVD. Kmotry se stali starosta města (a dudák v jedné osobě!) Pavel Vondrys spolu se svým učitelem Josefem Režným.

Mně nezbývá než připojit přání všeho dobrého městu Strakonice, které si váží dobré práce generací tanečníků, zpěváků a muzikantů, hodně úspěchů "Prácheňskému souboru" a pevné zdraví Josefu Režnému.

Zdeněk Vejvoda

Zveřejněno 18.01.2005 v 08:58 hodin

ČESKY DEUTSCH ENGLISH POLSKI

logo

POZVÁNKY
***********
Copyright 1998-2019 © Aleš Mokren a Luděk Šorm